Paklenice, masiv Debeli kuk a senzační cesta Senza Pieta 6B+ 

První lezení v Paklenici 

 

Neděle, první den lezení jsem se potřeboval rozkoukat, prozkoumat místní materiál a hodnocení obtížnosti zdejších sportovních cest. Cesty jsou tu z mého hlediska ohodnoceny adekvátně. Některé často lezené cesty tu jsou jako všude na vápně oklouzané, ale nemusíte se bát není to leštěnka jako Hřebenáč v M. Krasu. Zjistil jsem že materiál je jinak dost ostrý, kůže i guma rychle ubývají a proto není nač čekat a je třeba pustit se do zajímavějších cest dokud to jde.

 

Pondělí, druhý den lezení v Paklenici jsme se s Pavlem Janíkem rozhodli strávit vícedélkovou 200m cestou Senza Pieta 6B+ na masiv Debeli kuk. Vyrazili jsme do cesty kolem 7.hod. V první délce 6A to začalo z ostra z kolmice do mírného záklonu po škrabkách do druhého cvakání jsem začal trochu funět, po pár metrech do malého traverzíku z něj do sokola a otevřeného výlezu do štandu. Tam se třídilo semeno od plev. 2. délka 5B na oddechnutí, ale i tak to bylo lezení kolmé nebo jen mírně položené po dobrých chytech. 3.délka 6B+ zhruba 10m traverzu. Lezení je po malých dírkách, škrabkách sem tam spoďák a mikrostupech, ve stylu tance mazurky prokládané prvky baletu a jogy. (Traverz se mi moc líbil bylo to technické ladění po již zmíněných chytech). Výlez do štandu jsem zvolil kolmo nahoru, nástup přes sokola se slabou oporou noh do medvěda téměř přes rozštěp, nátah do oblých chytů a konečně štand. Tímto hrdinským činem jsem si úspěšně zvedl tepovku při které jsem si zavařil všechny údy. Jinak cesta do štandu vede ve směru traverzu doleva přes kapsu a madlo přímo pod štandem. Po rozdýchání klinické smrti jsem začal dobírat Pavla J, který začal zdokonalovat svou techniku stání na mikráčích,přešlapů apod. Cesta byla opravdu těžká po zopakování určitých pasáží traverzu za mnou dolezl můj souputník Pavel a začal se připravovat na další délku 6A+. Která vedla za hranu, nástup do mírného převisku z něj následně do opravdu hladkého rajbasu, opět krásné ladění nohou, obdivuji ho. Po této délce mám zničené chodidla a přestávám jim věřit, ve štandu sděluji Pavlovi své pocity a on mě přivítal do jeho světa kde nevěří svým nohám. Po odpočinku ve štandu, doplnění potřebných tekutin a cukrů se pouštíme do další déleky, už jen za 6A s příjemným štandem pod stromem. Ve stínu stromu odpočineme a Pavel vyráží do další délky 5C, po 30 metrovém odlezu pociťuji mírné váhání na druhém konci lana, po malé odmlce Pavel pokračuje ve výstupu do štandu. Dobírá mě prolézám štandem té 5C a asi  se mu to zdálo nudné, tak Pavel pokračoval do cesty 6A+ s nedostatečným počtem pres. Výlez ke štandu byl hnusným skloněným koutkem (kde se mi nelíbilo) kde již Pavlovi došli presky, dobrých 7m do štandu s morální rezervou. Opět skládám poklonu a pouštím se s vírou do poslední délky. A ano byla už poslední cca 50m „choďáku,, přes chyty ostré jako žiletky na vrchol Debeli kuk. Odměnou byly krásné výhledy na Aniču kuk a směrem do údolí až k moři. 12:15 chystáme slanění a sjíždíme až k patě skály k horskému potůčku kde jsme se luxusně osvěžili a přivolali si odvoz.