Máme to za sebou. Třináct statečných se třináctého dubna odebralo na start jarního oddílového běhu na Pekelňák. Setkali se zde protřelí maratonští matadoři, běžečtí amatéři a dokonce takoví, kteří si běžecké botky nikdy nenazuli.
Od rána lehce poprchávalo a tak se telefon v pravidelných rytmech rozezníval: „Bude to, i když prší?“ „Bude!“ sfoukávali jsme ten malý plamínek naděje volajících. A stojíme tu – pod mostem v Libušině údolí. Auto s Radkou, Dušanem (podpůrný tým), našimi věcmi a tipy na výsledné časy zmizelo z dohledu, není si už co rozmýšlet. Dřív než nám zimou začnou tuhnout klouby, startujeme.
Směr určují moučné šipky a tmavočervené fáborky (kluci celou trasu vyznačili den předem). Podle očekávání se skupinka trhá hned na začátku. V čele si to rozdávají Makoš a Karlos, za nimi se dlouhou dobu drží pár dalších borců a ostatní v malých odstupech tvoří šinoucí se pestrobarevnou housenku. Stoupáme, stále stoupáme. Kdo by cestou na Pekelňák čekal pohodovou rovinku či dokonce příjemné klesání, nedočkal by se.
Trasa je opravdu pekelná (díky Karlosi). Jeden po druhém zabíháme do lesa, kde má být náš cíl – nejvyšší bod. Ale co to? Klesáme! Klesáme nezadržitelně a celkem dlouho – přes kameny, přes kořeny, štěrkem i vyjetými kolejemi. Záhy jsme měli zjistit, proč Karlos na poslední chvíli tolik zdůrazňoval změnu trasy ve vrcholovém úseku. Závěrečná pasáž totiž není žádným pomalým a příjemným doběhem, ale přivítá nás prudký stometrový trhák. Zda to vyběhli ti první, o tom nepochybuji, ale my poslední, spíše než během, nastoupáme poslední metry rychlou chůzí leckdy po čtyřech. Za bujarého povzbuzování rychlejších kolegů a prémiového fotografování se i ten poslední doplazí k ohništi.
Všichni se shodujeme, že to bylo skvělé, trasa parádní. Makoš bouchá vítězné šampáňo a společně se vrháme na připravené občerstvení. Rychle mizí voda, špekáčky i pivo, nejrychleji chleba – na ten se prý špatně vydělává. Sedíme, opékáme, vyprávíme. Domluví se pár lezeckých akcí na letošní sezónu, vyvětrají minulé úspěchy i povedené legrácky.
A jak dopadlo naše tipování? Jsme lepší běžci než tipaři, to se ví! Všichni jsme se předběhli.
A protože se akce tak skvěle vydařila, cestou domů už plánujeme, kudy povede trasa příště. Zdá se, že nám tu vzniká nová tradice.
| Jméno | Tip (min) | Čas (min) |
| Ivka | 40 | 30,26 |
| Makoš | 30 | 23,52 |
| Karlos | 30 | 24,05 |
| Pepa | 42 | 32,44 |
| Simča | 42 | 32,44 |
| Jirka Z. | 45 | 30,13 |
| Tomík | 55 | 33,11 |
| Zbyňa | 30 | 24,45 |
| Jirka V. | 50 | 29,15 |
| Šimat | 16 | 25,50 |
| Jitka | 45 | 30,47 |
| Barča | 45 | 30,47 |
| Pavel | 43 | 28,44 |
Fotogalerii najdete zde.