Tak nám zase přišlo jaro. V přírodě se všechno otevírá – poupata, květy, čakry, lázeňské sezóny a podobně. V případě našeho oddílu se otevírá i brána pekelná beroucí na sebe podobu Pekelného běhu. Letošní ročník byl již pátý, polojubilejní.
Pravda, souvislost běhu a horolezectví sice nemusí být na první pohled zcela zřejmá, je ovšem třeba si uvědomit, že Pekelný kopec, který je cílovým místem tohoto klání, je suverénně nejvyšším bodem v okolí našeho města. Jistě, na první pohled možná nepůsobí dojmem Mt. Blancu, nicméně impozantní stoosmdesátimetrové převýšení, zdolané na pětikilometrové vzdálenosti, to vše ve vražedném tempu, může u slabších jedinců vyvolat příznaky výškové nemoci.
Je tedy neděle 15.4. 2018, 9:00 GMT+1, místo děje – parkoviště v Libušině údolí. Všude se hemží sportovně oděné postavy, probíhá lehký strečink, atmosféra zvolna houstne. Nakládáme nezbytné propriety (rezervní oblečení, basy s občerstvením atd.) do Dušanova doprovodného vozu značky ARO 4×4, u kterého vznikají i nezbytné předstartovní fotografie. Typ doprovodného vozu byl, vzhledem ke kvalitě příjezdových komunikací, vybrán velice prozíravě. Pokud se ovšem tyto do příštího roku ještě o maličko zhorší, bude již nutno použít vozidlo na pásový pohon.
Po krátké procházce se ocitáme na místě ostrého startu – hrázi Máchova jezírka. Posledních pár křečovitých vtípků a už je tady startovní výstřel!
Po nedlouhé úvodní rovince začíná trať nekompromisně stoupat, počáteční družný hovor postupně uvadá, vystřídán stále hlasitějším funěním a sípáním, tváře dostávají zdravě červenofialovou barvu. To vše má stále ještě lidské dimenze, až do závěrečného obávaného úseku, zvaného Pekelná stezka (taky jste si všimli, že pekelně velké množství názvů v tomto článku obsahuje slovo „Pekelný“?). Strmý půlkilometrový výšvih, při kterém vidíte všechny padlé anděly (Lucifer, Světlonoš a jim podobní), důstojné to vyvrcholení sportovního zápolení pravých žen a mužů.
V cíli opět propuká jarní otevírání – někomu se otevírají útroby, jiní si otevírají připravené iontové lahváče. Za chvíli již také plápolá ohníček, což způsobuje rychlý odjezd doprovodného vozu, neboť vrchní zásobovač (hanba mu!!!) zjistil, že zapomněl nezbytné špekáčky doma v ledničce.
I tato drobná opomenutí jsou záhy vyřešena, výsledky vyhlášeny, družné zábavě nic nebrání. Tekutiny jsou pečlivě doplňovány, vše je v nejlepším pořádku.
Poté, co jsou dokonale prodiskutována všechna klíčová témata, která ovlivní další směřování lidstva, oblíbená rubrika Perlorodka doplněna novými příspěvky, zvedáme svá unavená těla a organizovaným pochodem odcházíme směr Třebíč. Na jejím okraji se loučíme a směřujeme ke svým domovům. Nikdo nepochybuje, že napřesrok poměříme rychlost svých dolních končetin znovu.
Výsledky:
| Jméno | čas |
| Táda M. | 23:40 |
| Karel K. | 23:57 |
| Karel V. | 24:15 |
| Pavel K. | 27:21 |
| Honza Š. | 27:33 |
| Jirka Z. | 31:38 |
| Venca N. | 33:20 |
| Pavča K. | 33:37 |
| Pepa B. | 33:45 |
| Radka S. | 37:33 |
| Barča B. | 1:07:37 |
| Klárka Z. | 1:07:37 |
| Ema B. | 1:07:42 |
Hore zdar, Carlos.