Předpověď počasí na Velký pátek byla více než příznivá a tak nezbývalo nic jiného, než vybrat místo, kam vyrazíme na jednodenní lezení. A protože v sousedním Rakousku nemají na tento den volno, byla jasná volba na 186 km vzdálený Peilstein. Po ranních peripetiích způsobených čtvrteční konzumací zeleného pivního moku, jsme vyrazili s půlhodinovým zpožděním směr Peilstein. Jedno auto z Třebíče v něm Kája, Jirka S., Jirka M. a Já, druhé pak z Náměště ve složení Eliška, Radka a Jirka V. Sraz byl ve Znojmě na čerpačce, probralo se pár detailů, proběhla káva, limo, jesenka a pokračovalo se do cílové destinace.
Po příjezdu na parkoviště, které bylo poloprázdné, jen pár aut z CZ a SK (pravděpodobně se stejným nápadem jako my :)) jsme na záda hodili své batohy s lezeckým vercajkem a sváčou a hurá do skal.
Cca po půl hodině jsme dorazili do sektoru s názvem Vegetarierwand/Stosserwand, hned naproti oblíbené věži Cimone. Vybalili jsme vše potřebné, někteří ještě odtrhávali cedulky z nových kousků výbavy, které kurýr doručil den před výletem 🙂 a začali lézt. Radka s Eliškou a Jirkem V. na rozehřátí a první letošní skalní lezení zvolili cestu 40m dlouhou Alpenklubsteig 2+, kde se všichni tři prostřídali. Já s Jirkem M. jsme nastoupili do hned vedlejší dvoudélové 57m cesty Vegetarierkante za 4, Jirka M. si natáhl obě délky. Kája s Jirkem S. si dali na rozlez 6kovou cestu Frauenkränzchenweg 32m. Po krátké svačině se pokračovalo dál, Jirka V. s Radkou se pustili do 25m cesty 65er-Steig za 6-, kterou jsem si pak natáhl i já a Jirku M. vzal na druhého ze štandu. Kaja s Jirkem S. si dali na věži Cimone cestu Ja Dürfen’s Denn Das? za 7- s délkou 18m. Na Cimone se pak přesunuli i ostatní, Jirka V. s Radkou se pustili do cesty Südriß 5-, 25m a Jirka M. a já do féést uklouzané a pravděpodobně nejčastěji lezené cesty na Cimone, 19 metrové NO-Kante, která dle průvodce měla být za 5+ a která Jirku M. nepustila dál než k prvnímu borháku. Později jsme se dozvěděli, že tam chybí chyt mezi 1 a 2 borhákem a že ten začátek cesty rozhodně není 5+, o to víc pak potěšilo že jsme ji nakonec úspěšně zdolali 🙂
Sluníčko tou dobou už pálilo fest a někteří se nám začali pěkně připalovat, opalovací krém uložený na dně batohu bez aplikace na pokožku nějak nezafungoval 🙂 tak jsme se přesunuli pod věž Cimone, kde byl částečně stín a ještě se něco vylezlo. Jirka S. si natáh kolmou, 35m technicky obtížnou cestu Geiersturzflug za 7+. Kája si ji pak dala na druhého s množstvím povzbuzujících vulgárních a na ženu nečekaných výrazů v jednom z exponovaných míst, kde Jirka chvíli uvažoval že si odskočí, ale po dotazu jak jsem vysoko nad borhákem a zjištění, že by odskok činil cca 6m si to rozmyslel, zabral a cestu vylezl, stejně tak i Kája 🙂 Jirka V. s Radkou si ještě dali jednu dvoudélku. Dolezlo se, zabalili cajky a vyrazili jsme zpět k autům, ještě tedy s krátkou pivní zastávkou v místní hospůdce a hurá domů.
Roman
