Triatlon
aneb jak zblbnout pár dalších bláznů, aby ze sebe v chladném, ale hlavně větrném nedělním dopoledni vydali pokud možno maximum.
Už dlouho jsem si nezkusil triatlon, čekal jsem na teplejší počasí, ale tomu se letos moc nechtělo. Sice jsem ve vodě od listopadu každý týden, ale vyběhnout z vody a hned naskočit mokrý na kolo není v chladných a mnohdy skoro mrazivých dnech to po čem toužím … a asi bych se toho účastnil sám.
Každopádně minulý týden dozrál nápad spáchat takový „nesoutěžní“ triatlon pro pár známých. Mezi prvními jsem zlákal Terezu a Romana, ten pak rozhodil sítě a už přislíbilo účast pár odvážlivců. Nemálo se jich natěšeně hlásilo ještě v pátek u Štěpána na brigádě (pravda po pár locích pěnivého moku). Jenže v onu chladnou a hlavně větrnou neděli řady dost prořídly a tak se nás na start postavilo pouhých pět statečných. Moje maličkost, Tereza, Roman, Jirka V. a Jirka M.
Kolem desáté dopoledne zazní povel start a vrháme se do již teplé vody Kuchyňky. Přeplavat cca 120m na protější břeh ke schodů a zase zpět. Vedení se z přehledem ujímá Jirka V., který valí kraulem jako lodní šroub. Roman taky nasadil tempo, ale padající plavky ho trochu přibrzdily 🙂 Plavání má sice jen pár desítek metrů, ale pro netrénované je to slušný záhul. Zatímco se plácáme někde v půlce zpáteční cesty je už Jirka u břehu a valí se převléct na kolo. Konečně jsem u břehu, těsně za Terezou vybíhám z vody, rychle osušit nohy, ponožky, boty, nahodit cyklo dres, helmu a už vyrážím na 20km trasu. Hlavně se moc nezdržovat v depu jako ostatní… Jirka nabral na kole slušný náskok, podaří se mi ho zahlídnout až v Trnavě a pomaličku se přžibližuju. Protivítr, který nedá skoro celou cestu pokoj je dost nepříjemný, šlapat se musí i z kopce. Kdo vymyslel tak blbý termín? 🙂 Každopádně v mírném stoupání spojnice Trnavy a Budíkovic Jirku pomaličku předjíždím a vytvářím si malý náskok. Do cíle se mi daří přilétnout těsně přes 50min, možná jsem při tom vyplašil i Lukáše, který hlídal naše věci než se sportovně vyblbneme. Takže seskakuji z kola, shodit helmu, dres a zukouším se rozbíhat, nohy jsou jako z olova a připadám si dost těžkopádně. Ale že to není lehké jsem moc dobře věděl. Teď obkroužit 6 koleček kolem Kuchyňky a dát 5,1km. Postupně jsem předběhl Jirku V., Terezu a v závěru mého posledního kolečka i Romana a dosprintoval do cílové rovinky s průměrným časem 4:20min/km – což nechápu jak se mi podařilo, ale konečně mám splněno. Za pár minut dobíhá Jirka V., po něm Tereza, Roman a na trati kroužení kolem rybníka je už i Jirka M. Před kterým smekám, že se ještě sebral a s vidinou jasně poslendího místa šel poctivě nakroužit 5km, aby byl splněn cíl.
Tak dobojováno, jako organizátor se vzdávám umístění a odměňuji první 3 místa plastovou medailí. Zlato tak dostává Jirka V., stříbro Tereza (které vlastně ve své kategorii žen suveréně vyhrála) a bronz připadá Romanovi.
Bylo to super, příště bych si přál méně větru a mnohem víc účastníků, ať je větší sranda. Ale kdo ví jestli se ještě někdy někdo dobrovolně přidá ?
Pavel
