Na podzim jsme uskutečnili víkendový výlet ve dvou do Bechyně, kde nás nalákala jedna z našich zajímavých ferrat, avšak počasí si to představovalo jinak a nadělilo nám déšť. Díky tomu jsme začali prozkoumávat okolí a došli jsme do bývalého tábořiště Jiskra. Bylo zničené po povodních v r.2013 a místní ho již neobnovili kvůli tehdejším krádežím. Zůstalo tam akorát sídlo místního lezeckého oddílu a je tam spousta navrtaných lezeckých cest na skalách podél řeky s možností příjezdu až na místo. Nemeškali jsme a jednu noc jsme tam přespali. Ráno jsme se seznámili s Jirkou z místního oddílu a ten nás tam příjemně uvítal kafem a zázemím. Po tomto příjemném setkání jsme si řekli, že tam rozhodně nejsme naposledy.
Na začátku dubna jsme začali plánovat návrat do onoho krásného místa. Když to zaslechly holky z oddílu nadchlo je to. Horší bylo vybrat datum…Oddíl má mnoho aktivit a nebylo to vůbec snadné. Nakonec vyhrálo 18. až 20.6. Hurá.
V plánu byli tak tři auta a taková komornější akce, ale nakonec jsme termín zveřejnili a světe div se, účast byla více než velká a myslím, že to stálo za to!
V pátek jsme se na místo trousili každý dle možnosti z práce. První účastníci dorazili někdy kolem oběda a tak se místo pod skálou pomale, ale jistě plnilo až do večera. Zázemí nabízelo pitnou vodu a méně oblíbené TOI TOI, ale s tím ani nikdo nepočítal, tak to bylo i hodící se překvapení. Přes den si zatím prošli okolí a vyzkoušeli koupání v řece. Na lezení počkali az na Jirku S. který dojel kolem půl šesté. Jelikož si Lída přála pěkné počasí , tak nám bylo naděleno krásných 35°C. Díky skále se tam ale až do večerních hodin držel chládek. Páteční lezení probíhalo v příjemném duchu a skály byli jen naše a že jich tam bylo požehnaně a v různých obtížnostech, jak pro začátečníky, tak i pokročilé. Ikdyž pro někoho není nic nemožné a hned v pátek si Jirka S. vylezl tu nejobtížnější cestu Druhá míza 8+/9-na On Sight. Pak byl zbytek víkendu mírně zklamán, že neví co má lézt dál :D.
V Sobotu postupně začal jezdit zbytek oddílu. Nečekala jsem takovou účast, mohla činit až na 25 lidí. Celý den před námi a tak si každý přišel na své. Někdo si vyzkoušel místní skály a lezení opět střídalo osvěžení v podobě koupání. Václav, Šárka a Luďo s dětmi vzali čluny a vydali se po řece proti proudu do Bechyně. Ostatní vystřídali lezení za procházku do nedaleké Židovi strouhy a následně se část přesunula do nedaleké restaurace. Zbytek šel chystat dřevo na večerní oheň. Až jsme se všichni sešli, ještě se vrhli na skály. Začal se chystat táborák…Příjemné posezení u ohně s posilněním alkoholových nápojů dodalo večeru tu správnou atmosféru. Zajímavá ochutnávka domácí slivovice s příchutí whisky dodala některým velkou kuráž, která nás dovedla ke skvělé zábavě v podobě nočního lezení koutu s čelovkami. Naštěstí byli šikovný a všechno zvládli, ale pak to přišlo…jelikož byl oheň , tak bylo i dost žhavých uhlíků a jako nejlepší nápad vypadalo uspořádat přechod po žhavém uhlí. Byl to zajímavý zážitek, hlavně pro ty dva ze tří účastníků co si odnesli na památku puchýře na nohách. Ne nadarmo je to jeden z nich pan Noha 😀 Srandy a zážitků bylo požehnaně a doufám, že si to všichni moc užili.
V neděli ještě ti co měli sílu a kuráž podnikli cestu na již zmiňovanou Bechyňskou ferratu. Ostatní si ještě zalezli a postupně se balili domů.
Jako první výlet do Bechyně doufám, že nebude poslední a všem zúčastněným mnohokrát děkuji. Skalám zdar!
Eliška
