Tentokrát se výlet na Hrubici plánoval více dopředu, tak nás v pěkném počtu 9 účastníku vyrazilo v pátek po práci do autokempu Sedmihorky. Předpověď počasí slibovala sluníčko a přejemných 20 stupňů a tak radost z blížícího se víkendového lezení byla o to větší.
Po standardních 3 hodinách na cestě jsme dorazili na místo, navštívili recepci kempu, rozbalili stany a hurá do Skalácké hospody na našeho oblíbeného jedenáctistupňového Skaláckého Rohozce 🙂 škoda jen, že ten den měli otevřeno jen do 20 hod. A tak se čtyřčlenná posádka třetího vozu, který vyjížděl o pár hodin později, musela spokojit s nabídkou rychlého občerstvení v kiosku. Kolem půlnoci se šlo spát, někdo do stanu a někdo na již oblíbeném místě pod širákem. Kluci už to maj za ty roky vychytané, protože se jedná o místo, kde sluníčko svítí již od brzkého rána, za to my ve stanech, jsme si na sluníčko ještě přes hodinu počkali 🙂
Ráno v 7 budíček, snídaně, čaj, káva, hygiena a chvíli po 8 jsme vyrazili do skal. Kousek od kempu přišla řeč na to, že tu máme tři Jirky a že by jsme je měli nějak při tom lezení pojmenovat, aby když někdo zavolá Jirko se neotáčeli všichni tři. Tak po vzájemné diskuzi byl Jirka Z. “Kudrnáč”, Jirka M. “Drobek” a poslední Jirka Zaj. zůstal Jirka 🙂
První zastávka byla u věže Blatník, kde na Pepovo doporučení si kluci Kudrnáč s Dušanem a Radkem dali 50 m dlouhou cestu “Údolní stěna”, Pepa s Drobkem pokračovali o kousek dál na skalní věž Trůn a zdolali “Jihozápadní cestu”. Já s Jirkem, Martinou a Lenkou jsme pokračovali kolem Majáku k Dívčí a protože si holky chtěly zkusit vylézt něco lehčího, šlo se na cestu “Západní hrana”. Jirka vylez první, za ním to s mírným popostrčením zvládla Martina a Lenka s otálením vylezla prvních 7 metrů a po té to ze strachu z výšky vrcholu vzdala. Dál jsme si s Jirkem dali “Přímou cestu” na věži Brána, kde jsme z vrcholu viděli dolézat Pepu k Drobkovi na vrchol věže Trůn. Po slanění jsme se všichni potkali u Brány a plánovalo se, co se poleze dál. Vylezli jsme ještě čtyři cesty a kolem 13 hodiny jsme vyrazili na oběd/pivo/limo/kávu na koupaliště, zde jsme cca dvě hoďky relaxovali. Po odpočinku jsme pokračovali dál za lezením směrem k věži Lebka. Jirka, Kudrnáč a Pepa si dali jednu cestu na Lebce a Dušan s Radkem jednu cestu na věži skaut. Kolem 19 hod. se dolezlo a vyrazilo zpět do kempu na večeři. Pojedlo se popilo, řeklo spoustu nových vtipů a historek a po pár hodinách jsme šli spát.
Nedělní ráno bylo krapet pomalejší, do skal se vyrazilo kolem 9 hodiny, někdo i později 🙂 a o kousek dál, do Dračích skal na věž “Daliborka”. Jirka byl hodně natěšený a tak se pustil s Kudrnáčem, za přihlížení nás všech, do cesty Kouřová stěna. K prvnímu kruhu se vydal Jirka a nebylo to zadarmo, v prvním kruhu dobral Kudrnáče a zde to kluci postavili, Jirka vylezl Kudrnáčovi na ramena a hláškou můžeš to ještě trochu zvednout, nás všechny pobavil. Tím se dostal na plošinku nad kruhem a za stálého povzbuzování a rozumování nás všech pokračoval koutem spáry dál ke druhému kruhu, nad ním pak vzhůru a traverzem doleva k začátku široké spáry a skrze ni pak na vrchol. Kluci to dali a koukalo se na to moc pěkně 🙂 Blížila se 12 hodina a někteří z nás, tlačeni časem a dalšími povinnostmi se vydali zpět do kempu zabalit stan, dát rychlý oběd a zpět k domovu. Ostatní si ještě na závěr vylezli pár cest a při pozdním odpoledni opouštěli kemp směrem domů. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že celý víkend byl super se vším všudy!!
Roman
