Vánoce jsou Vánoce,
se všemi těmi dárky, stromečky, kapry, bramborovými saláty, cukrovím, uzeným, pečenými kachnami, husami, krůtami, bažanty, slukami, tetřevy, kvíčalami, pávy a jinou opeřenou havětí, laik by si pomyslel, že mezi tím vším není mnoho prostoru pro týrání těla, ale to je jenom zdání.
My horolezci jsme totiž jiní. Uvyklí každodennímu odříkání, podstupujíc nepřetržitou tréninkovou dřinu, střídmost nám byla dána do vínku. Také při vybalování našich dárků se ozývá cinkot karabin, cepínů, činek, veslařských trenažérů a podobných nezbytností.
Není proto divu, že nám nečiní žádný problém hned po Štěpánu zvednout svá štíhlá, vytrénovaná těla a utkat se v prestižním vnitropodnikovém klání, zvaném Alpin Match. Letošní ročník byl obzvášť komplexním testem našich schopností, neboť se skládal z plných čtyř disciplín, ke které v průběhu souteže přibyla ještě pátá, doplňková. Je tedy jasné, že vítěz tavéhoto náročného klání se může právem pyšnit titulem Král všech horolezců.
Vše začalo soutěží v lezení na rychlost. Náš oddíl je, díky šikovnosti některých našich členů, vlastníkem moderního časoměrného zařízení, takže technická stránka byla zajištěna vskutku profesionálně. Vzhledem ke zvolenému profilu se v průběhu závodu ukázalo, že soutěžní cesta osciluje mezi lezením na rychlost či na obtížnost, ale většině závodníků se nakonec zdárně podařilo dolézt alespoň v jednom z pokusů až k vypínači.
Následoval boulder. Po předvedení cesty jejím autorem si závodníci zamnuli rukama, protože bylo, zjevné, že v takto lehké cestě nemůže být žádný zádrhel. Načež všichni vypadli nejpozději na čtvrtém chytu. To znervóznilo i samotného autora, takže cestu absolvoval ještě jednou ve stylu „Vy volové, nevidíte, že tady není žádnej problém?“ To nás přece jenom trochu nahecovalo a pár závodníkům se přece jenom podařilo dostat za osudový čtvrtý chyt, v jednom případě dokonce došlo i na Top.
Následovala spára.Ta je stabilní součástí stěny, takže většina dobře věděla, co nás čeká. Na podlaze pod spárou je ovšem půlkruh hlouběji vyšlapaných parket, jak se jí značné množství horolezců obloukem vyhýbá, takže očí rozzářených nedočkavostí se mezi závodníky příliš mnoho nenašlo. Takovým jedincům samozřejmě nepomohla ani šidítka v podobě spárových rukavic a jejich roztřesená těla, neznalá staré poučky „spára je jeden velkej chyt“, opuštěla cestu hluboko pod cílovým zvoncem. Staří pískovcoví orli tyto problémy přirozeně neměli a veselé zvonění se (pravda, někdy za pomoci tygřího skoku) brzy rozléhalo tělocvičnou i bez použití rukavic.
Aby se předešlo možným nerozhodným výsledkům, byla do klání vložena ještě soutěž ve šplhu na laně, v rámci tradice olympijského vítěze Bedřicha Šupčíka ze sedu a bez přírazu (pro sportovní analfabety- bez použití nohou). Zde se ukázalo, že někteří z nás by si měli zakoupit permanentku do posilovny a výrobce tlakového startovního spínače by si měl uvědomit, že SKUTEČNÍ sportovci mohou vážit i méně než 90kg.
Závěrečnou disciplínou bylo visení na koulích. Pro upřesnění – koule jsou dřevěné a visí se na nich za ruce! Zde se nedalo příliš taktizovat. Stisknout koule tak silně, aby z nich vytekla trocha smůly, která by k nim ruce přilepila, se nepodařilo nikomu, takže se všichni, dříve či později, museli rádi pustit. Možnost druhého pokusu všichni s díky odmítli, a tak se mohlo přistoupit k vyhlášení výsledků.
Vzhledem ke štědrosti našich sponzorů – Kapucín repro s.r.o., Go-Up (děkujeme!!!) se nakonec s cenami dostalo prakticky na každého, takže do svých domovů jsme se rozcházeli plně spokojeni.
Největší dík samozřejmě patří organizátorům, Pepovi, Romanovi a Karlovi V., bylo to vážně bezva, těšíme se na další ročník!
Muži: 1. místo Jirka Zajac, 2. místo Karel Konečný, 3. místo Karel Vidlák
Ženy: 1. místo Lenka Jahodová
Carlos