Každoroční oddílové zahájení lezecké sezóny bývá tou největší oddílovou akcí, a ne jinak tomu bylo i letos… je to setkání nejen členů oddílu, ale i jejich rodin a kamarádů…
Místo letošního setkání bylo opět vybráno formou hlasovaní členů oddílu a volba padla znovu na Bechyni. Lokalita o něco dál od Třebíče (2 hod. autem), ale zázemí a rozmanitost lezení určitě ten čas na cestě plně vynahradila. Vzhledem ke vzdálenosti to byla akce celovíkendová.
Většina z nás přijela do Bechyně v pátek odpoledne, postavil jsem stany, rozbalili kempingová křesílka a stolečky a plánovali co zdoláme na místních skalkách. Někteří se do lezení pustili hned, jiní začali až v sobotu ráno. Po loňském překvapivě brzském nedostatku piva, jsme letos zakoupili sudy dva, v jednom Skalák 11 (pivo Českého ráje) a ve druhém Dalešická 11ka. A nebyla by to oddílová akce, pokud by nebyl nějaký problém. Ten letošní se objevil hned zpočátku po zapojení chlazení a zjištění, že každý ze sudů má jiné narážení (i přesto že jsme byli ujištěni o shodném typu u obou pivovarů) Nicméně problém byl záhy vyřešen a „žehlička“ připravena k vyzvednutí na smluveném místě a doručena následující den do Bechyně, pohroma zažehnána… 🙈
S blížícím se večerem a hladem jsme se vydali připravit dřevo na oheň a následně se všichni k němu i přesunuli a opekli co si kdo dovezl 🌭🥩. Škoda že první večer nebyl přítomen nikdo s 🎸, a tak békání u ohně muselo počkat na večer sobotní. Kolem půlnoci jsme zalehli do 🏕 a usínali za zvuku tekoucí Lužnice.
Víkendová předpověď slibovala letní teploty, a tak nás při sobotním ranním vstávání přivítalo sluníčko a již od rána příjemná teplota vzduchu. Řek bych ideální podmínka, aspoň ta teplotní, pro lezecké výkony našeho oddílu. Po večerním vyčerpávajícím sezení u ohně bylo třeba doplnit energii vydatnou snídaní, a tak se rozjela snídaňová přehlídka kuchařského umění na plynových kempingových vařičích. Po hodinovém hodování a plni sil jsme se vydali do různých sektorů Bechyňských skal a začali jsme se pokoušet zdolávat místní lezecké cesty různé klasy.
Po dopoledním lezení, kdy si každý z nás, někdo více, někdo méně, vylezl co si naplánoval, se přiblížila doba oběda a to k nám dorazil i předseda oddílu Karel s „žehličkou“, přivítání bylo více než radostné 🤗🍻
Pokračování článku (sobota odpoledne a neděle) od předsedy:
Po velmi krátké páteční noci, s vědomím, že se zbytek oddílu již od včerejška věnuje lezeckým radovánkám, hnán pocitem nesmírné zodpovědnosti- osud druhého sudu piva byl v mých rukou prostřednictvím narážecího zařízení, které jsem vezl (nebezpečí z prodlení bylo obrovské!), se v sobotu ráno v rekordním čase se synem Kájou balíme a vyrážíme směr slunné Jižní Čechy. Rychlost volím co nejvyšší, jedinou zastávku věnujeme flóře a fauně Jindřichohradecka, s přihlédnutím ke Kardašově Řečici (panini a kafe na benzínce), takže kolem poledne již parkujeme vozidlo na louce pod skalami. Vše dopadlo dobře, ještě jsem stihl pomoci s dopíjením prvního sudu a jako bonus jsme svým příjezdem převážili poměr přítomných Jirků vs. Karlů na naši stranu.
