Letošní rok je celý takový nestandardní (rozuměj na prd), takže poněkud nestandardně proběhl i letošní ročník Pekelného běhu. V běžném jarním termínu tu údajně řádil jakýsi virus, importovaný ze země Velkého Mao Ce- tunga, což vláda vyřešila vyhlášením stanného práva. Veřejnou popravu na náměstí nikdo z nás riskovat nechtěl, proto jsme tuto akci odpískali.
My horolezci ovšem již ze své podstaty vynikáme buldočí vytrvalostí a nezlomnou vůlí, takže jsme to nechtěli vzdát bez boje. Navíc je konkrétně náš oddíl výjimečný v jedné oblasti- všichni jsme hlavičky, všemi mastmi mazané, řešení se tedy našlo snadno. Prostě jsme běh přesunuli na podzim, zcela neomylně na termín, kdy nás henten oný virus navštíví doopravdy, což dokonce na některé členy uvrhlo karanténu, takže se nemohli zúčastnit, což je ostatně jejich dobrým zvykem:-) Kromě hnusného viru nás navíc přepadlo i hnusné počasí, takže jsme start na poslední chvíli posunuli o další týden, čehož si v panujícím zmatku snad ani nikdo nevšiml.
Každopádně, v neděli ráno se na parkovišti pod mostem sešlo několik postav vyzbrojených odhodláním, běžeckou obuví, záznamovými zařízeními, trenýrkami, buřty a dalšími nezbytnými proprietami. Po seznámení s podobou trasy (vždycky se najde někdo, kdo tento závod ještě NIKDY neběžel) dochází k startovnímu výstřelu.
Představy o rozumném tempu záhy berou za své vinou závodníka Karla V., který před sebou tlačí kočárek, u něhož je silné podezření na technický doping, čti elektro pohon. Ve stoupání ovšem nedisponuje dostatečnou silou motoru, takže brzy opouští vedoucí skupinku, která zůstává tříčlenná. Její členové bok po boku, s předstíraným pohodovým výrazem ve tvářích, dospějí až do klíčového místa, direttissimy s názvem Pekelná stezka. Dva mladší se snaží držet nasazené tempo, třetí (rozumnější) vše z odstupu dokumentuje. Zde je třeba zdůraznit, aniž by to mělo znít jako výmluva, že tento borec absolvuje celý závod s mnohakilogramovou profesionální kamerou v ruce! Závěr stoupání rozhodl i boj o vítězství, takže pozměněný cílový prostor (z důvodu přebujelé vegetace se dobíhalo až k rozhledně) už nevyžadoval použití cílové kamery.
O doběhu dalších závodníků nemůže autor tohoto pamfletu říci nic bližšího, protože byl povolán do role nosiče proviantu, čehož se s chutí ujal. Při doběhu poslední skupinky už bylo vše připraveno na nejdůležitější část celé akce, tedy konzumaci, spojenou s družným hovorem. Dopoledne v tomto duchu uběhlo jako voda, po poledním příjezdu těch, kteří si rádi malinko přispí, se změnilo v odpoledne, ale stále bylo o čem povídat. Kolem čtvrté, s dopitím posledního piva přece jenom nejvyšší bod v okolí Třebíče opouštíme a vracíme se k domovům.
Carlos
1. Zbyněk Caha 24:59
2. Pepa Burian 25:17
3. Karel Končný 25:56
4. Jirka Zacha 30:59
5. Vilda a Karel Vidlák 32:52
6. Tomáš Plucek 33:12
7. Jirka Veselý 35:13
8. Pepa Bajgar 37:17
9. Kaja Konečný jr. (cyklo) 38:00
10.Jirka Moudrý (cyklo kamera dron) 42:00
11.Klára Zachová, Radka Burianová, Lenka Matysová 49:06
14.’Ludovít Ďureje 2:32:10
