Domluva byla jasná, 5 lezců, jedno auto, sobota 15:30 odjezd směr Hrubice, úplně přesně kemp Sedmihorky. Po 3 hodinách na cestě s jednou zastávkou na kávu/lahváče/kapučíno a palačinku jsme dojeli na místo. Pořešili nutnou administrativu a platbu na recepci kempu (vstup/parkování/místní poplatek), spaní bylo v plánu pod širákem. Kemp byl k mému překvapení řádně zaplněn, takže byl předpoklad, že o noční zpěv a halekání u ohně bude postaráno a tak byla nutnost zajít na ochutnávku místního zlatavého Skaláckého 11 stupňového ležáku, aby se nám dobře usínalo 🙂 Po návštěvě Skalácké hospody zbývala energie a dostatek světla na obhlídku pískovcových věží, které jsme měli v plánu zdolat druhý den. Po návratu do kempu jsme rozdělali ležení a šlo se spát.
Ráno jsme vstávali v 5:55, někteří i o chvilku dříve, proběhla snídaně a trocha té ranní hygieny a hurá do věží, směr „Blatník“, kde byla v plánu první cesta. Další lezci pokračovali na „Dívčí“ za svoji cestou a svým plánem a dál na „Mariáš“ a po té zpět k „Bráně“. Dopoledne bylo počasí parádní, sice bylo dusno, ale pofukoval vítr a bylo pod mrakem a tak podmínky k lezení super. Jak se blížilo poledne, tak se mraky rozestoupily a začalo pražit slunce a mělo sílu, soudě dle červeného zbarvení spolulezců na obnažených částech těla. Budu se asi opakovat, ale opalovací krém ležící na dně batohu za přímého slunečního svitu, nemá, ale opravdu nemá žádný ochranný účinek, jako fakt… 🙂
Blížil se čas oběda, tak jsme posvačili, pobalili vercajk a šli na chvíli sednout na koupák, na zasloužené pivo/limo/párek. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili směr „Skaut“, kde pár z nás (4 z 5) mělo zapytleno z loňského nevydařeného závěrečného výstupu na, jak my říkáme „polepšovnu“, rozuměj Jižní Spára IV na Skautově věži. Pepa vyrazil jako první s odhodláním cestu pokořit a po krátkém trápení v závěrečné spáře stanul na vrcholu věže. Další následoval Jirka, který byl ve Skaláku vůbec poprvé a poprvé si vyzkoušel jaké to na písku je. Bojoval celou cestu, úspěšně a s odhodláním, jako celý den. Při dolezu pod klíčové místo na závěrečných dvou metrech se ve spáře trošku zasekl a bylo to o kolena i helma šla dolů, ale nakonec se úspěšně vypíďalkoval a vrchol byl za potlesku nás přihlížejících pokořen. Nakonec, i když už to neměl v plánu se do cesty ponořil Dušan, který se už viděl, stejně jako já na večeři u piva v kempu, ale Pepa dal pokyn a Dušan s přesvědčením sobě vlastním dolezl na vytoužený vrchol. Jen na Honzu se už nedostalo a odpytlování na něj čeká u příští, snad zářijové návštěvy Skaláku. Přiblížil se čas odjezdu, hlad a žízeň nás ještě nasměrovala k závěrečné návštěvě hospody v kempu. Povečeřeli jsme každý dle své chuti a po 19 hod. vyrazili na vypečenou cestu k domovu 🙂
Roman
