V posledním prázdninovém týdnu se konal v Teplicích nad Metují „Mezinárodní horolezecký filmový festival“. Nechyběli jsme a pokoupili vybavení, oblečení, boty a pár drobností pro radost. Bankomat byl v neustálém (nejen našem) obležení a nejspíš vydával hotovost i v pětikorunách. Když byly účty dostatečně vybělené, navštívili jsme Ostaš, Jiráskovy skály (Bišík), Teplické skály, Adršpach a Broumovské stěny.
A protože o hlášky a zážitky není nikdy nouze, vhozená rukavice pro jelita byla opět se ctí zvednuta:
Jelito no. 1
Těsně před Teplicemi podjíždíme ohromný billboard „Mezinárodní horolezecký filmový festival vás vítá“
Rádio: „A máme tu zprávy pro dnešní den. V Teplicích nad Metují začíná Mezinárodní horolezecký filmový festival, kam míří elita tohoto populárního sportu….“
Pepa: „Oni tady snad mají kamery! Jak můžou vědět, že jsme už dorazili.“
Jelito no. 2
Karel bojuje na Ostaši pod prvním kruhem Žluté cesty na Hladkou (6-) a snaží se opakovaně cvaknout svůj vyjebávač (prodlouženou vyztuženou nenosnou expresku) z dost nevýhodné pozice. Skalním městem tak zní symbolické cinkání.
Jirka V.: „Karle, ale tady se s cepínama neleze.“
Simča: „Však on ten kruh vytluče i tak.“
Jelito no. 3
Karel: „Vzal jsem si čisté spodní prádlo.“
Tomík: „To starý po včerejšku docela lepilo, co?!“
Jelito no. 4
Připravuje se soutěž ve stavění. Naše banda vytvoří tým Márv, Jirka V., Pepa, Karel, Bára. Naprosto čistě a v limitu dosáhnou na laťku 650cm. Stávají se tak favority na vítěze, neb do té doby nikdo výš nedosáhl (nutno podotknout, že možná si to někdo přišel zkusit i po nás).
Vojta: „650 cm, jdete do finále, ale nahoře pak budete lepit nálepku.“
Simča: „No a jak vysoko zatím dosáhl nejlepší?“
Vojta: „650 cm.“
Finále jsme se neúčastnili, většina z nás odjela domů. Ale byl to skvělý zážitek, kdy jsme měli možnost si zkusit, že stavění pro žádného ze stavěčů není tak jednoduché, jak vypadá. A ano, nejhorší je smrad, když se zuje Pepa.
Video ze stavění zde
Fotogalerie zde (není naše, ale je pěkná)