Jarní lezení v půlce února.
Přesně tak by se dalo pojmenovat naše lezení ve Víru. Plánovaně neplánovaný oddílový výlet do Víru v krásném počtu deset lezců: Dan Holásek, Vašek Štěbra, Martin Šťáva, Jirka Veselý, Honza Blaha, Petr Fiala, Pepa Burian, Radka Svobodová, Naďa Randová a Milan Dohnal. A to nám onemocněli Dáša Řezáčová a Štěpán Ježek.
Kolem 17:00 jsme se postupně sjeli k umělé ledové stěně. Některé jsem ještě ani neviděla, ale z dálky slyšela. Nebudu jmenovat, všichni víme 🙂 Někteří se vrhli ke stěně jak kobylky, aby neztratili ani minutu z vytouženého lezení. Jiní to vzali s námořnickou rozvahou. Rozmístili jsme se po obou věžích. Protože byly asi 3°C nad nulou, po ledu už stékaly pramínky vody. To nám ale nezabránilo v oblíbeném sportu. My jsme si dali na rozlezení lehčí cesty, jiní začali zostra, rovnou závoje.
Jako první se do zdolání převisu – závoje – vrhl rovnýma nohama Petr Fiala. Petr má jako jediný z nás super mačky, které mají i drápek na patě, proto je pro něj snazší zdolat závoj. Petr bojoval a využil při tom dokonale své pravidelné tréninky v podobě shybů. Petra jistil Honza Blaha a najednou se ozvalo:
„ Petře, netluč do toho tak, spadne to.“ volá na Petra Honza.
Neuběhlo ani 30 sekund a slyšíme něco padat. Byl to ohromný kus ledu, Petr naštěstí pád ustál (udržel cepíny) a Honzu taky nic nezamáčklo. Stál naštěstí bokem.
„ Já ti to říkal. „ okomentoval suše Honza pád kusu závoje.
S Pepou jsme se na druhé věži ještě zdrželi a zdolali obě nabízené cesty, obě moc hezké. Petr a Honza se mezitím prohodili.
Doba pokročila, tma nabírala na síle a z Honzy šly vidět jen jeho bílé kalhoty. Ke druhé věži přicházejí i Naďa s Milanem.
„ Kdo ho jistí?„ ptá se opatrně Nadě na jističe bílých kalhot
„ Nikdo, to on leze sólo.„ ujistí ji Jirka Veselý, známý vtipálek
„ Já.“ přizná se po chvíli Petr
Honza už nic neshodil, nebylo co. Za povzbuzování „Shybuj, shybuj,“ od Vaška, Jirky Veselého a Petra a s pár sprostými slovy Honza cestu úspěšně dokončil.
My se po zdolání druhé věže a fandění Petrovi a Honzovi přesunuli opět k první věži, kde lezli Dan a Martin. Kluci zdolávali cesty levou zadní, tak se pak přesunuli k mixům, které jsou na boku první věže. Naďa s Milanem zdolávali cesty ve skalní průrvě, ale jak správně říkal Milan, museli jsme všichni dávat menší rány, abychom led neutrhli. Pak se k mixům přesunuli i Petr, Vašek s pejskem, Jirka a Honza. Petra uvítal u této věže kus ledu, který mu „padl k nohám“ a to se ho ani nedotkl.
Kluci lezli mixy až jiskry létaly. Musela jsem to taky zkusit. Ano, i já jsem ublížila svému cepínu a zajistila tím ostatním krásný pohled, který si užívá svářeč při vykonávání svého povolání. Čas se nachýlil, byl konec otevírací doby a my jako hastrmani šli do chatky, abychom se převlékli. Lezení jsme si užili na maximum a těšíme se na další rok, protože pravděpodobnost ochlazení a možnost lezení je jen velmi malá.
Radka Sv.
ps: ve fotogalerii je i pár fotek z ledození Jirky a Romana, kteří byli ve Víru lézt cca 14 dní před námi…
