Psalo se datum 27. 4. sobota 5:30 a zvonil budík. Měl jsem sbaleno vše, co jsem na lezení měl. Co se týče Moravských písků a lezení na pískovci jsem neměl žádné velké zkušenosti a s výbavou to bylo stejné. Nabral mě Pavel K. a vydali jsme se směr Koryčany po cestě jsme se setkali s druhým autem a pokračovali jsme v cestě. Asi kolem 8 hod. jsme dorazili na parkoviště. V autě jsem přebral železo, které jsem si sebou vzal pro případ návštěvy jiných skal. Zbylo mi asi 5 plochých smyček, pár prusíků ze kterých se dalo něco uvázat a presa . Vyrazili jsme hledat pískovcový masiv Kozel. Příroda byla krásná, počasí obstojné, tak jsme to vzali zkratkou delší a o to horší cestou, ale nakonec jsme ho našli. Zároveň jsme se tam potkali s další, už třetí výpravou z Třebíče a okolí. K mému překvapení byl Kozel krásně zajištěn novými borháky a nýty. Po krátké konzultaci se zkušenějšími lezci jsme si vybrali lehčí cestu na seznámení se s materiálem. Písek byl kompaktní a hrubý, takže se pěkně zakusoval do kůže a držel. Troufám si říct, že si zde vybere každý lezec svojí obtížnost od 3 po 10 UIAA. Já jsem si zde vystačil jen s expreskami a pár smyčkami, ale jsou tu cesty i po vlastním jištění, kterým jsem se vyhnul.
Po pár hodinách lezení jsme se sbalili a přesunuli k Hradu Buchlov na Skály pod Barborkou, je to takové technické plotnové lezení, zhruba do 10m výšky a v cestě jeden kruh, takže v celku napínavé lezení. Tady jsme pokořili co jsme jen mohli, spotřebovali zbytky morální podpory a vyrazili zpět na parkoviště a pokračovali jsme auty pod Hrad Lukov. Dorazili jsme na parkoviště, kde jsme si v zadní části zabrali kousek zelené plochy pro přespání pod širákem a šli jsme na obhlídku vesničky Lukov s jasným úkolem najít restauraci, kde nám dají teplé jídlo a něco k pití. Nakonec jsme našli místo v jediné restauraci, kde jsme zasytili naše vyhládlé žaludky, doplnili jsme tekutiny a vyrazili zpět k autům, kde jsme rozvinuli tábor a ulehli ke spánku. Krásně se spalo, ačkoliv po ránu začal foukat silný vítr, avšak nic jsme nelenili, najedli se a vyrazili jsme ke skalám pod Hradem Lukov. Tam jsme zmapovali terén a rozdělili jsme se a lezli jsme co se dalo. Charakterem tato oblast byla těžší, byli to věžičky buď převislé, kde jsme se moc nechytali nebo to byli krásně hladké mírně položené plotny, nejvyšší věž měla kolem 30 metrů. Byla to nejtěžší oblast, kde jsme se za tento víkend zastavili, ale i tak byla velice zajímavá.
Jirka Z.
