Zastávka 1. Montsant.
Po týdenní návštěvě oblasti Finale Ligure v Itálii pokračujeme s Tomem směrem do Španělska.
První lezecká oblast, do které jsme zavítali je Montsant vzdálená asi 50km severozápadně od Tarragony. Jde o několik km dlouhý hřeben nad městečkem Cornudellou de Montsant. Na východní straně se táhne pás skal vysoký 30-150m, rozdělený do několika sektorů. Nejvíce cest se zde nachází ve stupni obtížnosti 6b – 7b.
Materiál je docela zvláštní slepenec, na který jen tak někde jinde nenarazíte. Valouny ve tvaru brambor a koulí v různých velikostech jsou poslepovány vápenatým tmelem to kompaktních skalních ploten. Leze se po hladkých, občas ostrých dírách, které zůstaly po vypadlých valounech. Někdy zas přijde úsek po, ze skály vyčnívajících „bramborách“, kde je lezení obtížnější a mění se na obliny, stisky a horší kulaté stupy. Jištění je veskrze sportovní, takže se nikdo nemusí bát. Na odjištění stačí pouze expresky ve větším počtu .. 14-16ks.
Sektor Cingles de Sant Joan.
Výchozí bod pro nástupy do tohoto sektoru je Ermita Sant Joan del Codolar. Zde je na konci ouzké cesty z Cornudelly několik parkovišť, kde se dá i několik dní bez problémů přespat. Voda, která je v těchto končinách ceněným artiklem se dá v tomto období ještě nabrat přímo z pramene za Ermitou, a nebo z veřejného kohoutku u infocentra v Cornudelle. Nabíráme zásoby vody, jídla a vína a vyrážíme směr Ermita.
Ráno balíme cajky a s odhodláním začínáme stoupat pod nástup do skal. K hlavnímu pásu nejlezenějších skal nad Ermitou je cca 45-60 minut po stezce do pořádného kopce. Cesty v sektoru jsou od 5+, kterých je ale poskromnu, přes asi 5x 6a. Nejvíce je pěkných 6b,6c,7a…
Uprostřed sektoru je 35m vysoká plotna, kde vedou jedny z nejhezčích cest v oblasti. Dole je plotna lehce položená, uprostřed se narovná a ve vrchní části, až máš pořádně natečeno, začínají teprve těžký kroky v lehce převislý stěnce. Nejprve zkouším cestu 7a úplně vlevo. Jednotlivý kroky postupně zvládám, ale přelézt cestu celou bez odsednutí by zabralo hodně času a pokusů. Vedlejší 6c dávám na třetí pokus a na hranici své vytrvalosti. Přesunujeme se trochu vpravo na asi 25m vysoké, lehčí cesty. Moc mi zde nesedí obtížnost. 6b nedokážu dolízt k prvnímu nýtu. Vedlejší 6a se leze po jednoprstových chytech se špatnýma nohama. Cesty mi přijdou horší jak předchozí 6c+, kde byly po lehčím koutě v kratší stěnce dobré dírky i lepší stupy. Je zde i 2x pěkné plotnové 6a.
Druhý den večer Tom otevře láhev z vyhlášeného Celleru (vinařství) v Cornudelle „Mistela negra“
Sladké víno s větším obsahem alkoholu na způsob Portského je tak výborné, že začne plánovat kolik lahví cestou domů nakoupí a koho jím obdaruje nebo uplatí.
Třetí den máme restday. Jedeme dolů do Cornudely dokoupit zásoby, nabrat vodu, podívat se po městečku a na náměstíčko na výborné Cappuccino. Naše prolezený bříška prstů už oddech potřebovali. Večer otevřu další vínko z oblasti Montsant, dáváme zaslouženého Karibskýho rumíka a už se těšíme do spacáčku. Náhle nás navštívila starší paní a spustila na nás katalánsky. Nevíme, jestli nám nadává a chce nás vystrnadit z parkoviště. Ale pak zvedne ruce a začne mňoukat. Pochopíme, že hledá koču. Podaří se nám jí vysvětlit, že jsme jí neviděli ani neměli k večeři. Paní mizí s úsměvem v šeru, asi jde dál hledat. Pozorujeme nádhernou noční oblohu. Vychází měsíc a Tomík se ptá „Péťo nevyšel ten měsíc nějak rychle a není nějak velkej? Opravdu ty bylinky v čaji byla jen Mateřídouška?“
Čtvrtý den jsme se shodli, že paní ze včerejška je obyvatelka Ermity Sant Joan del Codolar, kde Tomík zjistil, že za domkem je funkční pramen vody.
Výstup pod skály z parkoviště u Ermita jdeme dnes po třetí. Měli jsme den rest, ale stejně to do prudkého kopce po úzké pěšině obklopené trnitou buší jde ztuha. Když Tomík dochází pod skály, říká že pokud to budu chtít jít ještě jednou, že mě už asi zabije“. Dnes nacházíme, oproti průvodci, několik asi nově vynýtovaných ploten v levé části sektoru. Od pohledu si vybíráme něco pěkného. Dole cesta začíná těžší kolmou stěnou s natečenými malými krápníky a pak už jen dlouhý mírně položený dolez .. asi tak za 6a. I Tomík si cesty užívá, už je ale čas sestupovat dolů. Obvyklý sestup stejnou cestou jako nástup tentokrát zamítáme. Všudypřítomné kulaté kamenné brambory, co nám pořád ujíždí pod nohama jak kuličkový ložiska, nás sem tam pošlou do křoví. Tento den dáváme sestup oklikou po vrchní značené cestě, kde šel Tomík už 1.den. Nadlézáme na náhorní plošinu nad skalami a po značené cestě, i když je delší, je to více v pohodě. Z plošiny jsou krásné výhledy do dalšího lezeckého sektoru více na jih, který je ale uzavřený kvůli hnízdění ptáků. Vidíme pod sebou celé údolí okolo Cornudelly de Montsant s nekonečnými plochami vinic, začátek skalnatého úbočí údolí Siurany s vodní přehradou a přes další hřebeny kopců a skal až vzdálené pobřeží Středozemního moře kolem Taragony. Je to prostě nádhera.
Ale teď už je ale čas změnit sektor!
Pokračování v dalším článku…
Petr F.
