Jelikož loňský model spaní na stěně v Kuřimi se ukázal zopakování hodný, i letos v březnu jsme se sešli v obstojném, leč nepočítaném počtu na lezecké stěně v Kuřimi. Akce začala ve večerních hodinách a dávala tak předem tušit, že končit se bude až v brzkém ránu.
Začalo se vcelku tradičním úkonem spočívajícím v naražení sudu. Samozřejmě se to neobešlo bez komplikací s narážecí hlavou, netěsností hadic apod., což už v podstatě patří k tradičním komplikacím našeho oddílu. Někteří účastníci s tímto zřejmě počítali a nedoufali v úspěch, takže pro jistotu již před začátkem akce zoufale projížděli Tišnovem a vykupovali poslední zásoby místních pivovarů.
Když pominu v podstatě kontinuální pojídání guláše, tak zbytek akce už kromě gastro náplně probíhal ve vyloženě sportovním duchu. Čili lezení, bouldering, lezení s cepíny, lezení poslepu a oblíbené zápolení na šikmé ploše. Pro nezúčastněné jde o sjezd po jakémsi kobercovém svahu do balónků a následný co nejrychlejší výběh nahoru. Nemohl jsem si nevšimnout, že zatímco sklon mi přišel strmější než loni, tak brzdících balónků bylo v dopadišti v podstatě jen symbolicky, aby se neřeklo.
Tato disciplína se letos natolik rozjela, že jsme nakonec udělali i sjezd v podobě dvojbobu i čtyřbobu bez bobu. Výstup nahoru připomínal tradiční a oblíbenou lezeckou disciplínu, která zlidověla hlavně v písařských oblastech. Mám na mysli stavění lidí na sebe. Ačkoli jsem účastníky letos preventivně varoval, aby si na tuto disciplínu nebrali prémiové ponožky, ale zvolili raději kameňačky (kobercovky), řada z nich si nedala samozřejmě říct. Jednomu účastníkovi – panu P.J. místní drsný koberec v podstatě vygumoval ponožky z chodidel až na krev.
Ani to nám však nezkazilo náladu a večírek vesele pokračoval. Každý se bavil, jak uměl – někdo lezením, někdo kytarou a zpěvem posíleným letos také o ženský hlas. Slabší povahy potupně i spánkem, ale to je zábava natolik zhýralá, že se o ní nebudu dále rozepisovat. Naopak třeba zmínit několik hrdinných pokusů hrstky statečných, kteří usoudili, že v šest hodin ráno nemá cenu chodit spát. Mezi ně jsem se také řadil, ale nakonec jsem s příslibem, že si jen 15 minut odpočinu zbaběle vytuhnul až do půl osmé. Vyvodil jsem ovšem z toho důsledky a velmi se za to stydím. Co se tedy dělo od šesti do půl osmé sobotního rána vám sdělit milí čtenáři nemohu. Musím ale ocenit výkon nové generace odrůstajících dětí Karlíka juniora a Kláry, kteří byli po 15 kouscích bezinkové limonády tak nastřelení, že se rozhodli brzké ráno zpříjemnit procházkou po Kuřimi. Karlík junior ji dokonce zálibně popíjel z prázdné láhve od vypitého rumu, za což si vysloužil můj neskonalý respekt.
Vstávání a balení pak probíhalo vyloženě poklidně a důstojně. Nikdo nezůstal po konečném zúčtování dlužen za půl prasete, ani omylem nezapomněl zaplatit 16 vypitých piv. Ostatně to nebylo ani možné, jelikož letošním sponzorem piva byl kulatý oslavenec pan Jiří S., za což mu ještě jednou dodatečně děkujeme. Takže když nálada dá, tak i příští rok na jaře se budu těšit, jak se na stejném místě s vámi všemi opět nevyspím
Karel V.