Letošní jaro začalo poměrně zostra již v únoru, aby se v průběhu března stihlo vyčerpat natolik, že květen začal ze všeho nejvíc připomínat přelom října a listopadu. Není tedy divu, že mnozí z nás hleděli k tradičnímu termínu oddílové zahajovací akce s jistými obavami. Deštivé počasí bylo příslibem radovánek, které jsme zde již pár let nezažili- zateklé skály, podmáčená louka a podobně. Ani teploty nebyly nijak oslnivé, opatrnější jedinci ještě udržovali v bojové pohotovosti mačky a cepíny.
Leč stěstí opět stálo (víceméně) při nás. Na poslední chvíli se oteplilo na (víceméně) tričkotrenýrkovou teplotu, na skále zůstalo několik (víceméně) suchých míst, ani louka (víceméně) nepřipomínala koupaliště. Jednoznačným pozitivem bylo zvýšení průtoku přilehlé Sázavy, která tím pádem poskytla dostatek chladící kapaliny pro připravený sud piva.
Nic tedy nebránilo tomu, abychom tváří v tvář záludné hornině dokázali, že ještě nepatříme do starého železa, že naše údy stále disponují silou a pružností pantera, mysl je silná a neohrožená a že naše nervová soustava má parametry ocelových lan. Dopadlo to jako vždycky- kompromisem. Něco jsme přeci jenom vylezli, pokud se tak úplně nevedlo, vždy se podařilo důstojně ustoupit, obvykle s přijatelnou výmluvou, přinejhorším nastoupil odpočatý kolega, takže ve stěně žádné pytle (víceméně) nezůstaly. Těchto mimořádných výkonů samozřejmě nemohlo být dosaženo bez použití podpůrných prostředků, kterých byl naštěstí dostatek (již zmíněný sud). Dopingoví komisaři se chválabohu nedostavili, takže všechny výstupy mohly být uznány.
S postupujícím večerem lezeckých výzev postupně ubývalo, zato přibývalo buřtů, opékaných nad ohněm. Všeobecnou pohodu narušovali pouze jedinci, kteří šermovali meteorologickými modely, předpovídajícími déšť. Nejtrapnější na jejich počínání bylo to, že měli pravdu. Déšť naštěstí netrval příliš dlouho, takže jsme již brzy mohli zahájit poslední bod programu- obávanou hudební produkci. V okolí jsou již na naše kakofonické halekání zvyklí, takže okolní zvěř v klidu odhopkala na opačnou stranu Českomoravské vrchoviny, ryby odtáhly po proudu Sázavy do oblastí, kde se rozkládají trampské osady bří Nedvědů a podobných romantiků a obyvatelé přilehlé vsi utěsnili okenice a nastrkali si špunty do uší, takže celý večírek proběhl bez jakýchkoliv incidentů. I to syknutí sudu se ozvalo ve chvíli, kdy již bezprostřední smrt žízní nikomu z nás nehrozila. Po vyčerpání všech uměleckých témat jsme se odebrali na lože, abychom spokojeně usnuli s pocitem dobře vykonané práce.
Následující den má autor této stati lehce rozmazaný, protože se odehrál v značném poklusu. Po probuzení proběhlo bleskové sbalení, rozloučení a odjezd. Bylo nutno jedno z dětí odložit na atletické závody a sám ještě jednou provětrat opotřebené hlasivky a otlačená bříška prstů v areálu JE Dukovany na akci s názvem „Dětský den s obohaceným uranem“ , nebo tak něco. O dojmy z nedělní lezecké činnosti je tedy nutno se podělit s někým kompetentnějším.
Každopádně se o otevření letošní sezony dá hovořit jako o zdařilé akci a to je, oč tu běží, že?
Hore zdar!
Carlos
