Po osmi návštěvách jedné z nejoblíbenějších evropských lezeckých oblastí Chorvatské Paklenici musela následovat i návštěva devátá. Tentokrát s rozdílem délky pobytu a počtu dní lezení. Z předchozích tří dnů lezení, jsme vyrazili na celý týden a dobře jsme udělali 😊 I tak byla dovolená krátká 🙈
Vyhnuli jsme se tak cestě přes noc a lépe rozložili síly mezi lezení a odpočinkové výlety a jiné aktivity. Letošní červnové počasí i u nás v ČR bylo dosti letní a stejné podmínky nás přivítali i v Paklenici. Denní teploty okolo 35 stupňů ve stínu. Ubytování jako každý rok na stejném místě u paní Anity ve Starigradu. Po do dobu 7 let nám nechávala apartmány za stejnou cenu a vzhledem k současnému ekonomickému dění došlo k mírnému zdržení i zde. Cena za osobu a noc byla 14 euro. V apartmánech každý rok investují do vybavení a celkového komfortu pro ubytované a i proto se sem rádi každý rok vracíme.
Ráno jsme vyjeli ve třech autech okolo 6:30, cesta probíhala bez větších problému a hustoty provozu. První zádrhel přišel, tak jako téměř pokaždé na Slovinsko/Chorvatské hranici, zdržení cca 40 minut a pak ještě asi 20 minut svedením provozu ze dvou do jednoho pruhu na dálnici. Po 16 hodině. jsme přijeli všichni v pořádku na ubytování, jen Pavel K. letmo zmínil problém se spojkovým lankem u svého vozu Peugeot Partner. K tomu jsem měl jen poznámku, že se jedná o velice častou závodu u tohoto vozu a že díky lanku za pár korun ne jeden z kamarádů zůstal někde v půli cesty…
sobota:
Po ubytování a pivním občerstvení ihned odcházíme k moři, teplota vzduchu 35 °C, sluníčko 😎 moře krásných 23 °C. Po dlouhé cestě každý přivítal ochlazení a relax u vody. Po koupačce a ověření, že moře je stále slané, proběhlo občerstvení a posilnění na 6 km procházku se zmrzlinou až ke zřícenině Večka kula a novou pláž kousek za ní. Po návratu na apartmán jsme seděli na venkovní terase a za poslechu motivující hudby od kluků z Hanibalu jsme plánovali cesty na první lezecký den v Paklenici. Pro některé z účastníků to byla první návštěva Paklenice o to bylo natěšení na první lezení namotivovanější.
neděle:
Cíl byl stanoven na 8 hod. u skal a první den se rozlézt na sportovkách před pondělním vícedélkovým lezením, kterého nabízí Paklenice nespočet… Lezli jsme převážně na centrálním plácku v oblasti Zava a Karenin. Lezlo se zhruba do 13 hod. po té jsme se vrátili do apartmánu, něco uvařili a po obědě zase k moři, kde jsme trávili celé odpoledne. Nápad vzít sebou paddleboard se ukázal jako skvělý a výzva udělat na něm holubičku, nebo stojku na hlavě bavila všechny zúčastněné 😂 Bylo opravdu velké teplo a z původního plánu se odpoledne/k večeru vrátit do skal nakonec sešlo. A ti co neměli sluníčka a moře dost, si šli ještě před večeří zaběhat 🙈
pondělí:
6:30 odjezd do skal, předchozí večer se Pája s Jirkou Z. dohodli, přesněji Jirka navrhl a Pája v mírném opojení (po jídle a u sklenky) bez problémů souhlasil, že si dají cestu Senza Pieta v obtížnosti 6b+ v oblasti Debeli Kuk. Čekalo je 200m, 8 délek s klasifikací 6a, 5b, 6b+, 6a+, 6a, 5c, 6a+ a dolez za 3.
Zde odkaz na report z lezení této cesty od Jirky Z.
Já s Jirkem V. jsme ráno nastoupili do 150m dlouhé cesty Celjski stup psané za 5a, po přelezu jsme se s Jirkem shodli, že cca 10m v té první délce je spíš za 5c, ale i tak se jednalo o krásnou z našeho pohledu pěkně odjištěnou vícedélku. Jen pár bláznů se večer vydalo do nedaleké oblasti Vaganac, kde je mimo lezeckých cest hlavní lákadlo ferrata, která je hlavně o vzdušných a houpajících se mostech. O čemž by mohly (i) někteří (é) vyprávět 🙈 Nicméně z vrcholu je krásný výhled na moře a na Starigrad, naše tradiční útočiště.
úterý:
Časně ráno sedáme do aut a vydáváme se hodinovou cestu do národního parku Krka. Parkujeme ve Skradin, pár minut chůze, přesedáme na loď, která nás přiblíží pod nádhernou kaskádu vodopádů Skradinski buk. Sice je hrozné vedro a koupání pod vodopády, jak propagují všechny průvodci je asi 2 roky zakázané (což je velká škoda), ale cestu kolem kaskád si užíváme, fotíme všechno pěkné kolem sebe. Po návratu zpět k autu byl plán aquapark v Šibeniku… jen kdyby neměl 3 dny zavřeno ☹️
A tak po návratu do Starigradu, koupání v moři a válení na pláži. K večeru jedeme do skal, teplota příznivá, užíváme si večerního lezení…
středa:
Ráno jsme přejeli do parku a jdeme navštívit jeskyni Manita peć, po překonání 570 výškových metru a cca 1 hod. na cestě jsme byli u jeskyně. Následovala prohlídka a příjemné ochlazení při cca 8 stupních v prostorách krápníkové jeskyně. Tady jsme se s Pájem oddělili a pokračujeme na hřebenovku přes vrchol Vidakov kuk 847 m n. m. s cílem se vrátit po svých na ubytování. Po celkovýchch 2,5 hod. a setkání s půlmetrovejma ještěrkama, dvouma koněma a jednou krávou jsme byli zpět na apartmánu… Následoval oběd, vydatný 3 hodinový déšť a posezení na terase. Vše rychle oschlo a tak večer zase do parku za lezením a opět za velice příjemné podmínky.
čtvrtek:
Snídaně a pak Pájův nápad jít běhat a že nám naplánoval krásnou trasu. Z půlky jen do kopce a až do malé Paklenice, celkem něco málo přes 12 km., kolem 10 hod. jsme vyběhli a na oběd se vraceli zpět. Po obědě nám začalo intenzivně pršet, na windy to ukazovalo kolem 30mm srážek, tak to s lezením pro dnešní den moc nevypadalo. Ovšem kolem 17 hodiny po dešti ani památky a vše kolem nás suché, tak jsme jeli do parku za lezením, bylo příjemně a lezení opět super.
pátek:
Na tento den jsme měli v plánu vícedélkové lezení, ale vydané varováním od místí meteo služby se potvrdilo a vítr Bóra v nárazech 80-90km nám tento plán překazil. V kaňonu Paklenice fouká téměř stále, když jsme ráno došli do parku a vítr nás tlačil zpět na parkoviště, odjeli jsme. Kolem poledne se mraky rozestoupily a začalo svítit sluníčko, nicméně vítr byl stále o stejné intenzitě. Při pohledu z terasy bylo vidět, jak velké jsou na moři vlny a jak jim vítr přidává na mohutnosti. A někdo dostal super nápad jít si zaplavat. Po mém upozornění, že to není úplně dobrý nápad, že ty vlny jdou směrem od břehu, že je to vlastně úplně hloupý nápad, nikdo nereagoval. A tak si někteří museli na vlastní kůži vyzkoušet, jak náročné je překonávat vlny a že vzdálenost, kterou normálně na vodě překonají za 5 minut, muže trvat i minut 30. Naštěstí se nikomu nic nestalo a doufám, že pro ty zúčastněné je to poučení pro příště!!
Okolo 15 hodiny dáváme lezení další šanci, vracíme se do parku a byli jsme úspěšní. Rozbili jsme tábor v oblasti Zighi&Urli a Lipotica, kde téměř nefoukalo a užíváme si poslední den lezení. V 35m dlouhé cestě Tripice, psané v průvodci za 5a si poseděli i ti nejvýkonnější z nás, zde se někdo tak o dvě až tři čísla seknul a překonat převis, ze spodu vypadalo jako značně vysilující záležitost.
sobota:
Den odjezdu, snídaně, vše pobalit, naložit do auta a odjezd domů. Utratili jsme poslední kuny 🍻, od nového roku bude mít Chorvatsko eura… po 8 hodině se podařilo vydat na cestu. Slovinsko/Chorvatský hraniční přechod byl opět ucpaný a asi 40 minutové popojíždění se stalo osudným pro spojkové lanko Pavlova vozu, o tom více v článku od samotného Pavla….
Roman
