Pekelný běh no. 9, second serve (článek + fotky + video)

Počasí nebylo vysloveně letní, někteří prozíraví běžci v trenýrkách byli mírně zesměšňováni, až téměř dehonestováni (než jim bylo v cíli dáno za pravdu), ovšem na chumelenici, která nás obšťastňovala ještě v úterý, to taky nevypadalo, dokonce bylo k vidění i slunce. 

Po přesunu na startovní čáru proběhl (příliš, jak se později ukázalo) krátký popis tratě, která nebyla, vinou včerejšího deště, označena moučnými šipkami, jak bývá zvykem. Toto opatření beztak nikdy nebylo zárukou, aby alespoň jeden z účastníků nezakufroval. 

Pak už následoval startovní výstřel a samotné klání vypuklo. Dlužno ještě podotknout, že celá akce měla dokonalé mediální pokrytí, jak ostatně dnešní doba a zhýčkaní diváci vyžadují, takže byla snímána dvěma pozemními mobilními kamerami a k tomu letecky z dronu, což je zhruba na úrovni přenosů z Pražského mezinárodního maratonu, či série Ski classic. Startovní pole se začalo postupně natahovat, na čele se utvořila dvojice, líté souboje probíhaly i na dalších pozicích, nikdo nechtěl dát svou kůži lacino. O vítězi rozhodla, jako obvykle, závěrečná vražedná pasáž, kde se Pája bez větších potíží odpoutal od stárnoucího Karla K. a vcelku bez potíží si doběhl pro vítězství, následován již zmíněným Karlem. Na třetím místě se na vrcholu objevila, možná překvapivě, ale rozhodně zaslouženě, po výborném výkonu, nejrychlejší žena závodu, Lenka. Až později dorazila doprovodná kameramanská koloběžka, která musela jet oklikou a v konfrontaci s vysokou výkonností skvěle trénovaných medailistů neměla sebemenší šanci. 

Do cíle postupně dorazili všichni závodníci, včetně Báry B., která to vinou neexistujícího značení a chabé paměti vzala zkratkou přes Kracovice. Na místě již bylo i občerstvení, suché prádlo apod., takže mohla vypuknout oblíbenější fáze celé akce, tedy volná konzumace piva & špekáčků a nezávazná konverzace. Během tohoto vznikly i pamětní fotografie a došlo rovněž k neformálnímu vyhlášení vítězů. Zmíněni byli i vítězové doplňkových kategorií-  nejlepším šerpou byl vyhlášen Jirka Zajac, který nejen obětavě dovezl vše potřebné autem, ale dokonce i sám vynesl veškeré tekuté občerstvení až na vrchol. Svůj výkon ještě zhodnotil tím, že nešel nejkratší cestou, jak by se mohlo nabízet, ale prochodil s ním velkou část katastru Pekelného kopce. Ocenění za nejdelší absolvovanou trasu obdržela již zmíněná Bára. 

Po zkonzumování větší části proviantu hasíme oheň, bereme si nezbytná piva na cestu a vesměs pěšky se vydáváme na zpáteční cestu do Libušina údolí, kde můžeme celou akci s klidným svědomím prohlásit za zdárně ukončenou. 

Příští rok nás čeká již jubilejní desátý ročník, na který se nepochybně všichni těšíme a doufáme, že se jej i ve zdraví dočkáme.

 

Hore zdar, Carlos

 

PS: díky Lukášovi Charvátovi za spolupráci při dokumentaci celé akce!!

 

1. Pavel J. – 24:09

2. Karel K. – 24:50

3. Lenka O. – 27:40

4. Pavel K. – 28:24

5. Roman O. – 28:53

6. Jiří V. – 29:42

7. Honza Š. – 31:26

8. Jiří Zacha – 32:06

9. Tomáš P. – 32:53

8. Ema B. – 

9. Klárka Ř. –

10. Luděk Ř. a Pepa B. – 

11. Bára B. –