V roce 2000 na jaře nás Milan přesvědčil, že na Prachově je dobré lezení. První den jsme chodili mezi věžemi s vykulenýma očima a lezli rozlámané čtyřky. Až druhý den Dušan vylezl první „7“. Večer nám místní napsali seznam hvězdičkových cest a my začali objevovat a zkoušet. Ten rok vyšly svátky dobře. Tři prodloužené víkendy za sebou. Ze svého deníčku uvedu jen výběr. Velikonoce: Obelisk – Východní stěna, Rektorky – Čihulovy sokolíky. Čarodějnice: Táborská – Východní stěna, Orel – Kosmonautská. Osvobození: Čapka – Elegantní, Krakonoš – Modré džíny.
Od té doby se snažíme alespoň jednou za rok lézt na Prachově. Časem jsme přidali Suché skály a Hrubou skálu. Vylezli jsme těžší i morálovější cesty, vystřídalo se mnoho spolulezců. Letos to chvíli vypadalo, že virus letošní zájezd zruší. Přesto se v sobotu v Sedmihorkách sjelo šest aut s natěšenými lezci. Postupně jsme se rozešli do skal, slézali, padali, seděli a báli se ve vybraných cestách. Večer jsme se sešli v hospodě Na koupáku a podělili se o zážitky. Ještě ten večer se větší část lezců přesunula na Prachovské skály.
Druhý den brzy ráno jsme vyrazili znovu do skal. Na rozlehlé Hrubé skále máme stále co zkoušet a objevovat. Na Prachově spíš opakujeme známé cesty. Přesto nebyla o silné lezecké zážitky nouze. Večer jsme zjistili, že předpověď počasí nám nepřeje a rozjeli jsme se domů. Jen nezmar František ještě v neděli lezl na Suškách.
Petr
Výběr přelezených cest:
Kalfeřtova hrana na Blatník
Plátkova cesta na Sfingu
Macháňova cest na Zlatou vyhlídku
Severní hrana na Panny
Východní cesta na Palcát
Massschussetts na Krakonoše
za pořízené fotografie děkujeme Pavlu Křečkovi https://www.fotografpavelkrecek.cz/
