Představovat oblast jako je Rovinj je u nás v oddíle podle mě docela zbytečné. Dost členů tam už bylo a mnoho z nich dokonce několikrát. Proto bych se rád zaměřil na pobyt pod skálou s dětma.
Ti, co už mají děti odrostlý tak vědí. Ti, co je mají zatím malinký možná ocení informace jako je dostupnost skal, terén a jiné zabavení dětí atd.
Já bych teď rád udělal reklamu právě oblasti Rovinj, protože jsme se tam sešli dvě rodiny s celkem pěti dětma od věku 2 až po 9 let.
Termín našeho pobytu vyšel na podzimní prázdniny (26.10. – 30.10.). Co se počasí týče je touto dobou asi trochu vrtkavější, ale nám to prostě vyšlo. Každý den svítilo slunce, teploty kolem 23°C a protože Rovinj je hned u moře dalo se i koupat. To ocenili hlavně děti. Protože co si budeme povídat, to že tatínci a maminky se chtějí někde houpat na laně děti moc nezajímá. Ubytování jsme měli přímo ve městě, strategicky co nejblíž ke skalám, aby se dalo dojít pěšky. Děti byli navíc vybaveni jednostopými přibližovadli v podobě koloběžek, pouze Vojtík využíval dvoustopé vozidlo (kočárek) poháněné vlastními rodiči, které občas vyměnil za možnost si je osedlat. Abych mu nekřivdil, tak toho dost odchodil i po svém. Nic méně nám to od ubytování ke skalám trvalo něco kolem 15 minut. Kočárek projel zcela v pohodě, koloběžky na zpevněných cestách prakticky taky.
Den probíhal následovně: Ráno snídaně, zabalit nějakou svačinu a hurá ke skalám. U skal jsme džentlmensky začali lehkými cestami, aby si mohli něco vylézt i děti. Jak u nich ochladl zájem o lezení, naše drahé polovičky se postaraly o jejich zabavení u moře a já s Vaškem jsme mohli vyzkoušet i něco trochu náročnějšího. Vzhledem k tomu, že byl konec října a posunul se čas, západ slunce začal někdy kolem páté, museli jsme končit brzo. Na ubikaci jsme společnými silami stvořili nějakou tu večeři, nakrmili divou zvěř a zahnali je kolem osmé na kutě. Každý den jsme řádně oslavili pár pivkami, rumem nebo sklenicí dobrého vína.
Krom Rovinje jsme navštívily ještě oblast Dvigrad. Zde jsme navštívily jak místní zříceninu, kterou děti s chutí prozkoumali. Přístup ke skále byl už o trochu horší, ale děti to opět zvládly skvěle. Všudy přítomné křoviny se ukázaly jako dobrá bariéra pro to, aby ti nejmenší nevzali roha. Mělo to i svou stinnou stránku. Zdálo se být zábavné sledovat své rodiče, jak z trnitého křoví loví části svého vybavení. Opět jsme začali něčím lehčím až jsme se propracovali k opravdovým výzvám. Po návratu nebyla nálada nic kuchtit, tak jsme zašli do restaurace okusit něco dobrého z místní kuchyně.
Rovinj bych chtěl všem lezcům doporučit pro dobrou dostupnost skal a velikou variabilitu zábavy pro děti mimo lezení. Místní park se skalami je veliký a protkaný cestami, takže se tu dá běhat, jezdit na kole, hrát si na hřišti. Skály i cely park jsou hned u moře, tak se dá koupat anebo se vydat do historické části města.
Na závěr děkuji Vaškovi se Šárkou a jejich dětem za super výlet.
Martin
