Cestovní kancelář eRoman nás tentokrát zavedla na chorvatský ostrov Krk.
Ve čtvrtek po práci jsme dvěma auty vyrazili a kromě pár zatroubení proběhla cesta v pořádku. Ve městě Baška na nás čekalo krásné ubytování, v němž jsme si připili na Dobrodošli a následně na dobrou noc.
V pátek ráno jsme vyrazili do nedaleké oblasti Portafortuna. Od parkoviště jsme šli směrem nahoru, jak jinak, že. Jeden z nás po cestě potkal pár příbuzných, což vzal s nadhledem, a pořídil si s nimi památeční fotografii. Počasí nám přálo a počáteční nadšení nás vyburcovalo k vylezení spousty cest. Nadšení bylo možná způsobeno i novým vybavením, které si žádalo první škrábance. Toho se někteří zhostili zodpovědně, zatím co druhé to trochu škráblo u srdíčka.
Přímo ve městě Baška se nachází lezecká oblast Bunculka. Bohužel, cesta k ní vede přes nudapláž, takže jsme se museli přemoct, abychom tam vyrazili. Čekaly na nás zajímavé cesty, které ovšem stály značnou část drahocenné vrstvy kůže.
Po náročném dni se pár otužilců, doslova dva, vrhli do moře. Pokud neroztáli, plaví se tam dodnes. Ostatním z nás stačilo smočit končetiny a pak si udržovat dostatečný odstup od jakéhokoli dalšího kontaktu s nemilosrdně studenou mořskou vodou.
V sobotu jsme navštívili další z lezeckých oblastí, Belove Stene. Zde na nás od parkoviště čekal poněkud větší kopeček, i ten poněkud zahřál. I když člověk nešel první, schytal do obličeje pár pavučin, ale po pěkné procházce přišla odměna v podobě moc pěkného lezení. Někdo to bral zprava doleva, někdo zprostřed, někdo to plácal, jak se mu zachtělo. Každopádně jsme si okolo druhé hodiny řekli: „Krásná práce“ a vyrazili zpět na ubytování.
Ten den už to na lezení úplně nevypadalo, takže plán zněl jasně. Běžecký výlet. Byli jsme u moře, takže by většina z nás předpokládala převýšení 0. Což se samozřejmě nekonalo a dali jsme si 388 výškových metrů a 10 km, protože odznáček (jenom garmin blázni pochopí). Na trase jsme zahlédli další horolezce a při návratu domů jsme dohledali danou oblast a rozhodli se, že se tam následující den podíváme.
V neděli jsme tedy vyrazili do oblasti Bag, kterou jsme měli asi 2,5 km přímo od ubytování. To byl ale fičák. Poslední lezecký den se bohužel moc nevydařilo počasí. Předpověď udávala rychlost větru asi 20 km/h. Jako vždy, lepší je se podívat z okna. Nicméně, touha po lezení byla veliká a tak jsme šli. Byli jsme rádi, že na zádech máme batohy, protože jinak by nás vítr možná odnesl do země Oz. Tři odvážlivci se vydali vstříc novým dobrodružstvím. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, když je intenzivní. Jak jsme rychle přišli, tak jsme rychle odešli.
Na lezení to moc nebylo, ale alespoň jsme se zašli podívat na nedaleký hřbitov, podpořili místní ekonomiku zakoupením několika zlatavých moků a k večeru se pobavili hraním si na vlastníky pár krav.
Výlet rychle utekl a každý jsme se zase museli vrátit do reality. Cesta zpět pro jednu posádku nebyla úplně bezstarostná, nicméně jsme se všichni v pořádku dopravili zpět do Třebíče a chorvatský Krk jistě někdy v budoucnu ještě navštívíme.
Šárka M.
