Zprávy ze světa sportu: Slovenský ráj. Výprava třebíčských horolezců opět úspěšná!
Dokonalé plánování, příprava i organizace, přehled a zkušená vyzrálost vedoucího projektu se na 100% osvědčila.
Družstvo sportovců se chovalo naprosto v duchu týmové spolupráce, nedošlo k žádným krizovým okamžikům, celý pobyt proběhl příslovečně jako na drátkách.
Cesta je dlouhá, ale změna vizuálu za česko-slovenskými hranicemi (teplota -11 až -14°C, souvislá sněhová pokrývka) vzbudila vzrušující příslib dobrých podmínek. A tak bez dalšího zdržení, naprosto se shodou s itinerářem, vyrazili lezci po příjezdu na parkoviště Podlesok přímo k prvním ledopádům.
Příroda, přes počáteční skromnost, přeci jen ukázala svoje čáry a dovolila mužstvu (samozřejmě vč. dívčí reprezentantky) předvést své umění. Údolní cesta Suché Belé, v zimním období bez letních davů, přesto ne liduprázdná, vykazovala spíše střepy než čaro ledového království. A tak byl minut první, více položený ledo-plaz po levé straně cesty, následně i Misové vodopády, Okienkový i Korytový vodopád, které byly buď nelezitelné, nebo vypadaly příliš skromně, aby tým ohromily.
Bočný vodopád, ukazující se již od spodní části cesty, vypadal nadějně. Byl však již obsazen dvěma guidy a kohortou žen, ve výsledku hovořících čtyřmi různými jazyky. Pravděpodobně mezinárodní výprava. Štěstí pro naše sportovce bylo, že hlavnímu průvodci se nelíbila struktura ledu ve vyšší části. Natékala zde nová voda, led nebyl na povrchu zcela spojen, tvořený soustavou trubiček rampouchů.
Sportovními lídry se stali Jiří a Martin, kteří v duchu fair-play losovali o právo prvního seku do panenského ledu. Natěšený Jirka začal do ledu bušit a kopat a na 8 šroubů celý překonal ke štandu. Tímto otevřel cestu k vrcholu i ostatním, kteří se také přidali s úspěšnými přelezy. Jenda led vybíhá takovou rychlostí, že než se kdokoliv rozkoukal, jel po laně zase dolů.
Kolektivním rozhodnutím k návratu stejnou cestou a tím i bližšímu průzkumu minutých ledopádů, bylo vyhodnoceno, pokračovat v lezení na ledu nejblíže ústí údolí.
Led ve střední části cesty zpět mezi Misovým a Okienkovým vodopádem byl vynechán s tím, že není nutné ztrácet čas okukováním na lezoucí kolegy, kteří se na něj stáhli od Bočního vodopádu.
Ledopád, cca 20 m ke štandu u stromu, načal tentokrát Martin. A ostatní členové jej pak také s úspěchem bez obtíží zlezli.
S nastávajícím večerem byl čas vybudovat základnu. Tou se stal pronajatý dům naproti základní škole v Hrabušicích. Tři pokoje, jeden pro každou lezeckou dvojici, centrální vytápění, kompletně vybavená kuchyň s velkým jídelním stolem, obývák s velkou pohovkou, oddělené WC a koupelna, to byl komfort, který skýtal chlapcům a dívce uspokojivé podmínky k regeneraci.
Ač zabezpečeni vlastními zásobami stravy a surovinami pro přípravu nápojů, vyrazili třebíčští do doporučené Pizzerie Fonzy. Výběr na jídelním lístku široký (nejen pizza a těstoviny), vč. nápojů. Ochotná a milá usměvavá zrzavá obsluha. Nezdráháme se doporučit k návštěvě.
Nutná večerní porada ohledně dalšího programu výpravy určila vývoj následujícího dne od skorých ranních hodin. Kdo chce lézt bez omezení, musí být na sportovišti zavčas!
Letanovsky mlyn na toku Hornádu je na opačném břehu než krásný vysoký ledopád. Jako správný šéf výpravy, první se na lano pro přechod řeky pouští Pepa a stahuje zpět kladku, která logicky bez upoutání sjíždí ke středu vodícího ocelového lana. Další děj je dílem okamžiků a družstvo se po malé chvíli i se svou výbavou ocitá na druhém břehu. Kladka je poutána ke stromu.
Led dosahuje svým kuželem bezpečně až na pevnou zem (známy jsou fotky, kdy pod spodní hranou skály končí pouhými rampouchy). V horní kolmé části je vidět stékající vodu. Teplota vzduchu je okolo -3°C.
Opět tradiční losování vyhrává Jiří. Vzápětí vrtá první šrouby a dolézá do vyšší poloviny střední části ledu. Horní část se mu nepozdává, je také tvořena natékajícími trubičkami a sloupky rampouchů, tloušťka celé vrstvy je těžko rozpoznatelná. Taková situace se hodí Martinovi. Ten předvádí své oprávněné sebevědomí a v horní části si vrtá další šrouby, z velké části zbrocen tekoucí vodou. Led drží šrouby v pevném objetí. Aby je bylo možné na závěr vyndat, bylo nutno použít lopatky cepínu k odsekání narostlé vrstvy ledu.
Na druhém břehu, bez možnosti stáhnout si kladku k sobě, přechází několik skupin dalších lezců. Smůla. První bere.
Cestu si dávají lezci dvakrát, opravdu to stojí za to.
V mezičase dorazí místní, o generaci starší, přišivší po souši od mostu (dlouhá cesta). Mírně se předvádí, tlačí se do obsazeného ledu. Ale když postupně oba ztrácí z boty při lezení mačku, myslí si třebíčští své.
Na kladce zpět přes vodu. Pozor na prsty!
Dopolední trénink přešel do odpoledne. Čas na regeneraci. Vymrzlé tělo nejlépe regeneruje v termální vodě ve Vrbovských kúpaliskách. Jistě to také prospělo naší kůži, složení vody je podrobně vypsáno ve výtahu. Plavecký bazén poskytuje možnost regenerovat tím správným pohybem. Bublinková masáž, osvěžující nápoje přímo k bazénu. Člověk ani nevnímá, pokud nevystoupí z vody, že okolní teplota je stále pod bodem mrazu.
Neděle, den návratu. Je potřeba využít všech možností a družstvo opět vyráží do údolí Suché Belé. Příležitost dostanou ledy pod žebříky, tj. Misovým a Okienkovým vodopádem. Tentokrát hoši losují pouze o výběru cesty. K možnosti jsou dva směry, vlevo – širší a jen o stupeň položenější vybírá Martin, a vpravo, kolmější s překvapením nahoře (vystupující tělo skalního masivu se cepínu nelíbí, létají jiskry) , bere Jirka. Oba směry končí ve společném štandu. Pro vyšší bezpečnost je levá část dojištěna přidaným šroubem. Led je kompaktní, šrouby drží a také mírně zarůstají z přitékající vody. Lano se při slanění ždíme a přebytečná voda s vápennými sraženinami prýští na kalhoty.
Čas vyrazit domů. Čím níže úžlabím k parkovišti, tím více je cítit vzrůstající teplotu okolí. Misové vodopády jsou ve spodní části odtáté. V pátek zamrzlá Veľká Biela voda je bez ledu.
Lezci si zpátky kromě skvělých pocitů z dosažených výkonů vezou také několik slovenských pochutin z ovčího mléka. Čekala je dlouhá cesta domů.
Shrnutí:
4 ledopády, celková délka cca 115 metrů, 2 šroubující prvolezci, ostatní úspěšné přelezy na prvním i tzv. na udici. Podmínky byly od vymrzlého ledu na Bočním vodopádu, po krásně plastický led v neděli. Vážná zranění žádná. Naražená malíková hrana a modřiny na kolenou, drobné oděrky. Ztráta na vybavení – nula. Jirka získal drobnou přezdívku „Těžař“. Členové družstva: Pepa, Márv, Honza, Miriam, Jirka, Pavel.
S konstatováním „kéž by na svetě bolo nijakých kokotov“, hoře a ledům ZDAR! 😉
Pavel
