Byla sobota 2 hodiny ráno, sešel jsem čekat na kluky, no a Márv s Honzou už čekali na mě. Naložili jsme věci do auta a jeli jsme pro rozjařeného Vaška, který přišel před chvílí z oslavy narození jeho neteře. Díky němu nebyla cesta ani trochu nudná, bavil nás jeho zážitky a přibližovali jsme se k Náměšti nad Oslavou, kde jsme nabrali naši poslední členku výpravy Radku. Vydali se na cestu, po chvíli monotónního drncáni na D1 Vašek utichl a i já se pokoušel zaspat cestu.
Ráno kolem 8 hodiny jsme dorazili do Starého Smokovce, kde jsme si s Vaškem na středisku horské záchranné služby zřídili pojištění a zakoupili průvodce na Malý Kežmarský štít. Dál jsme pokračovali do Tatranské Matliare k hotelu Hutnik, kde jsme zaparkovali a vydali se směr Chata Brnčála pri Zelenom plese. Po 4 hodinách stoupání s přestávkami se před námi otevřelo údolí Zeleného plesa. Na chatě jsme doplnili minerály a vitamíny osvěžujícím Šarišem a šli jsme se ubytovat a odpočinout si. Odpoledne jsme probrali plány na následující lezecký den a bylo 7 hodin večer, podávala se večeře a po pár pivech jsme ulehli ke spánku.
Druhý den jsme se s Vaškem vydali na Malý Kežmarský štít (30 min od chaty), na cestu Medulienka 5+, 7 délek mírně položeného lezení. První délka byla pěkně vlhká, takže na rozkoukání pěkná cesta, měl jsem oči jak Bárt Simpson. Poradili jsme si s ní dobře, některé pasáže mi přišli těžší než 5+ , ale asi to bylo ovlivněno tím, že jsme nebyli pořádně rozlezeni, oba jsme měli pauzu v lezení. Po skoro 7 hodinách lezení jsme se vydali na sestup Nemeckým rebrikom, za 2 a půl hodiny jsme dorazili na chatu. Hned mezi dveřmi jsme potkali další kamarády Pepu a Tomáše, kteří dorazili ten den ráno a ještě se vydali do skal. Nakonec jsme se všichni shledali večer na chatě, povyprávěli zážitky, vybrali jsme cesty na další den a šli jsme do našeho improvizovaného baru, kde jsme vydrželi do 23 hodiny. Společensky unaveni jsme chtěli jít v tichosti spát, ale nešlo to bez výbuchu smíchu, ve snaze chovat se co nejtišeji. Po dlouhé době jsem smíchy brečel…
Den třetí, po vydatné snídani jsme se rozešli a vydali se směrem ke své vybrané cestě. Tentokrát jsme se vydali na Jastrabi vežu (2hod. od chaty) na krásnou cestu Pavúci lezú do neba 8-/8, kolmá mírně převislá kompaktní stěna. Musím říct, že bych se raději do této cesty pouštěl s větší vydrží a více odpočatý. Po 40m 6+ až 7 lezení, jsme narazili na první problém v převisu, kde jsme se s Vaškem střídali. Když jsme z něj oba několikrát vyvláli, tak se po odpočinku namotivovanej Vašek pustil do dalšího pokusu a přebušil ho. Pak už následovalo pěkné plotnové lezení 6+ až po krásnou plotnu za 8 na kterou jsme už neměli sílu a tam jsme odbočili a dolezli jsme to 5+ do vrcholového výlezu. Cesta byla pěkně odjištěná. Už následoval jen sestup k chatě při kterem nás chytl déšť. Když už jsme byli pořádně promoklí, tak se začali krásně rozvodňovat vodopády na okolních štítech, byl to takovej bonus, když už jsme zmokli. Když jsme dorazili na chatu, už nepršelo, dali jsme se do kupy a přemýšleli jsme o následujícím dnu.
Čtvrtý den jsme vstali a po snídani začalo pořádně pršet, tak jsme vytáhli “ Člověče nezlob se“ a bylo postaráno o 3 hodiny urputného a zákeřného boje u našeho stolu. Po dešti jsme šli řešit bouldrové problémy poblíž chaty. Vašek vytáhl své čoky a zkoušela se pevnost a funkčnost při postupovém jištění. Celý zbytek dne poprchávalo, tak jsme si zbalili věci a následující ráno jsme posnídali a vyrazili zpět k autu a všedním povinnostem.
Jirka Z.
