V sobotu 28.března 2015 bylo již před devátou hodinou ranní v tělocvičně na ZŠ Benešova rušno. Ve vzduchu šlo cítit napětí i magnézium.
Nemalá skupina horolezců, horolezkyň a horolezčat postávala u stolečku, kde se zapisovala jména soutěžících, nebo jen tak, v duchu, lezla a dívala se na závodní cesty. Na lavičkách byli nejen soutěžící, ale i diváci z řad kamarádů a rodin. Atmosféra by se dala krájet. Úderem deváté hodiny vše vypuklo.
Jeden z hlavních organizátorů a stavitel cest Vašek Noha nás přivítal a ihned začal s představováním svých soutěžních cest, které i sám ukázkově přelezl. Soutěž mohla začít.
Nejprve soutěžili muži, pak ženy a současně s dospěláky soutěžily děti. Na startu se sešlo 15 borců, 6 dívek či žen a kategorii dětí zastupovala 4 děvčata.
Soutěžní cesty pro muže i ženy byly stejné, jen děti měly jinačí. První soutěžní cesta byla lehká, nikdo nevypadl. Až ve druhé sem tam někdo zaváhal. Nejtěžší byla však až třetí a ta také rozhodla o celkových vítězích. Mezitím dolezly děti a vítězka byla jasná.
Všechny ženy skončily na stejném těžkém kroku, vlastně chytu. Proto jim byl jeden chyt posunut a jeden malý na nohu přidán. Moc to ale nepomohlo, opět všechny skončily na tomtéž kroku, ale již s rozdílem dotknutí se, či uchopení posledního chytu…i zde již bylo o vítězce rozhodnuto.
Borci bojovali i nadále. I zde bylo postupem času dobojováno.
Po vyhlášení vítězů nastaly ještě další disciplíny jako lezení spáry na čas. Pro dívky se jednalo spíše o udržení se ve spáře, ale zážitek za to stál. Vítězem této disciplíny byl Vašek s neuvěřitelným časem, kdy se zvuk zvonku na konci cesty ozval po neskutečných 18 vteřinách!!! Poté jsme závodili v držení dřevěných koulí zavěšených na řetězech. Udržet takovou kouli co nejdéle není zrovna jednouché.
Pro zajímavost jsme si vyzkoušeli lezení naslepo. Žádná nápověda kamarádů, pouze vlastní ruce, nohy a šátek přes oči zajišťující naprostou tmu. Nikdo jsme nevěděli, kolik metrů jsme už ulezli, proto jsme měli jen jednu jedinou nápovědu: „Pozor, strop.“ A konečně nastala poslední disciplína a tou bylo stavění. Nejzdatnější borci tvořili základnu a další dva lezci měli za úkol vystoupat po jejich tělech co nejvýše a nalepit značku na stěnu. I zde jsme si užili spoustu legrace.
Kolem třetí hodiny odpolední bylo po všem. Poděkovali jsme hlavnímu organizátorovi Vaškovi Nohovi a ostatním, rozloučili se a šli každý svojí cestou.
Autor: Radka Svobodová
Rád bych poděkoval všem dobrým lidem, co se podíleli na přípravě a organizaci parádní společensko-kulturně-sportovní akci na které jsem se nejen pobavil, ale také naučil něco nového. Díky moc